menu 2

Drop Down MenusCSS Drop Down MenuPure CSS Dropdown Menu

úterý 12. dubna 2016

Taktická Vesta

Dnes si už jen těžko umíme představit vojáka na moderním bojišti bez taktické vesty ověšený všem od munice přes vysílačku po balíček první pomoci. Modulární koncepce této nedílné části výstroje moderního vojáka umožňuje uživateli co nejlépe se připravit na konkrétní misi.






Není tomu tak dávno, co většina výbavy vojáka byla umístěna na obyčejném opasku. Méně potřebné součásti výzbroje a výstroje byly přenášeny ve vaku na zádech. Dlouho tato koncepce stačila uspokojit nároky vojáků, ale s příchodem silnějších palebných zbraní (hlavně (polo-) atomaticky) a schránkový zásobníky stoupaly i nároky na množství vybavení, které voják musel mít po ruce. Kromě nedostatku města na opasku se objevil problém s jeho vysokou hmotností. Mezistupněm mezi pásky a taktickými vestami byly různé popruhy, které poskytovaly další úložný prostor a zároveň přenášely část hmotnosti na ramena.





Velmi rychle k další evoluci v podobě propojení batohu a řemenů, čímž vznikla tzv. "Plná polní". Tím se zvyšoval i komfort vojáků, protože neměli přes ramena dva páry popruhů. Poslední krok k vývoji taktické vesty uskutečnili američtí vojáci ve Vietnamu, když začali na popruhy připevňovat protistřepinové vesty.V pravidelných intervalech spatřily světlo světa nové a nové modely, přičemž vývoj směřoval hlavně ve směru zvyšování počtu kapes a záchytných bodů. Rychle se začaly objevovat specializované modely přizpůsobené pro různé specialisty, např. pro střelce s granátomety, který měl na vestě úchyty na granáty ráže 40 mm. Následovaly radisté, odstřelovači, zdravotníci atd.Bylo by ale chybou předpokládat, že taktické vesty byly nebo jsou záležitostí čistě vojenskou. Moderní policejní jednotky musí být připraveny čelit ozbrojeným a nebezpečným pachatelům, což zjednodušeně znamená, že musí být připraveny na boj. Od armády probírali zbraně, taktiku, a v neposlední řadě i výstroj, čili i taktické vesty. Policejní akce mají většinou charakter krátkodobých energických a dynamických akcí, při kterých musí být jakýkoliv prvoj výzbroje nebo výstroje ihned po ruce (kdyby ho policista při zásahu na záchranu rukojmích mohl nést v batohu znamenalo by to téměř s jistotou, že je zbytečný).





V mírném protikladu k potřebě dostupnosti je potřeba pevného uchopení. Granáty se nemohou svévolně houpal na hrudi, natož padat na zem. Při tichém postupu i cinknutí kovu o kov může mít tragické následky. Zároveň jeden prvek výstroje nemůže bránit v přístupu k jinému. Náboje, vysílačka, lékárnička, granáty, pouta a množství dalších musí voják najít po paměti i v té nejnáročnější situaci. Na moderních vestách je možné do značné míry si přizpůsobit rozmístění podle vlastní chuti, ale existuje zásadní výjimka, které se drží většina speciálních jednotek - lékárnička by měla být u každého na stejném místě. Důvod je velmi jednoduchý. Pokud je voják zraněn a dojde k němu druhý voják na pomoc, na ošetření používá věci z lékárničky zraněného (svou možná ještě bude potřebovat ...). Samozřejmě nemůže ztrácet čas hledáním po kapsách, proto musí na vestě zraněného najít lékárničku stejně intuitivně, jako na své vlastní.Policisté a vojáci účastnící se krátkodobých misí (tedy když nepotřebují batoh) mají k dispozici i místo na zádech (např. Pro páčidlo ...). Tím se samozřejmě komplikuje přeprava ve vozidlech, takže takový postup vyžaduje tvrdý nácvik.




Zdroj:http://www.specwar.info/

Žádné komentáře:

Okomentovat